Loupak.cz - Vtipy

„Vzal by sis mou dceru Cecily, kdyby ses dozvěděl, že nedostane žádné peníze?” ptal se mazaný Skot nápadníka své dcery.
„Samozřejmě, pane. Horoucně ji miluji a peníze tu nehrají vůbec žádnou roli!”
„Tak ji nedostaneš,” odpověděl otec. „Nechci mít druhého vola v rodině...”

Je Čech a Indián na střeše paneláku a Indián skočí, přijde nahoru a řekne: „Vata vata.”
Skočí Čech, přijde nahoru a řekne: „Hovno vata, beton tam byl.”

Jak spí děti v Somálsku?
Jako zabité.

Kohn se svou dcerou Mici cestují po Palestině. Jednoho dne uzřeli tlupu loupeživých Beduínů přímo k nim se ženoucích. Nebylo času se skrýt, ani uniknout, a tak je Beduíni okradli o vše, co u nich našli.
„Aj, vaj,” brečel Žid, „co budeme teď dělat bez peněz?”
„Žadný strach, thateleben,” těšila ho dcerka a při tom vylovila ze své vaginy peněženku a šperky, které tam duchapřítomně ukryla.
„Schade,” praví lítostivě Kohn, „že jsme s sebou nevzali starou Sáru, mohli jsme zachránit i kufry.”

Skotský turista byl na návštěvě v Praze a v jedné z hlavních ulic ztratil kovovou pětikorunu. Ihned to šel nahlásit na policii. Tam s ním sepsali protokol a sarkasticky ho ujistili, že do pátrání zapojí celý policejní aparát a aby se přišel za tři dny zeptat.
Třetí den prochází Skot tou ulicí, kde ztratil tu pětikorunu, a udiveně zírá, jak je celá ulice rozkopaná. Přeskakuje jámy, přelézá hromady hlíny a libuje si: „Tedy všechna čest, to se jim musí nechat, ale uměli to vzít pořádně do ruky!”

Přidělí kapitán vojáka cikána do skladu proviantu a říká mu: „Cikáne, dávej pozor, aby se něco neztratilo, to není sranda.”
„Bez starosti, pan kapitán.”
Za týden je inventura, chybí pytel mouky.
„Cikáne! Kde je ta mouka? Že tě dám zavřít!”
„Joj, pan kapitán, myši sežrali!”
„Hm... Tak proč jsi to neohlásil? Máš vzít jed a myši vyhubit. A stejně ti nevěřím.”
„Ať shniju, pan kapitán, spolehněte se!”
Za týden další inventura, schází pytel cukru.
„Cikáne! Kde je ten pytel cukru, ty neřáde?! Rozkrádáš zboží - že zavolám vojenskou policii, aby to vyšetřila?!”
„Joj, pan kapitán, tolik myší vy v životě neviděl. Pochytat se nedají, ony cukr sežraly...”
„A zrovna pytel cukru?!”
„Joj, pan kapitán, celý pytel sežraly...”
„Poslouchej, dám ti poslední šanci, ale jak ti zase MYŠI něco sežerou, strčím tě do basy, až shniješ! Jasný?!”
„Rozumím, pan kapitán.”
Za týden opět inventura, chybí celá piksla pepře.
„Cikáne, pojď sem! Pětikilová piksla pepře, mizero jeden, teď jsi skončil!”
„Joj, pan kapitán, vy neuvěříte, co stalo! Jdu po skladu, poctivo hlídám, tu slyším, že něco kýchá. Kdo je tam - a ona myš, sedí, žere pepř a pláče!”

„Ty peníze mě pálí v rukou,” svěřuje se příteli ruský barman.
„Černý obchod?”
„Ne, tržba za pálenku.”

Stěžuje si starý kočovný indián mladému: „Celý život, den co den putuji za sluncem, ale vždycky večer, když už ho skoro mám, tak se mi schová!”

Skot MacLeod provází hosta po svém domě. Otevře dveře do jídelny a řekne: „A zde máme jídelnu. Tady může - nedej bože - stolovat dvanáct lidí!”

Jeden maharádža má velikou zahradu s různým ovocem. Tři zloději se dohodli, že si zajdou natrhat, ale byli chyceni stráží a předvedeni před maharádžu, který jim určil trest. Každému bude nacpáno do zadku ovoce, jaké si utrhl. Cpou tedy prvému do zadku jablko a on řve bolestí. Druhému rvou do zadku grep a ten křičí ještě víc. Třetí se tomu směje. Maharádža se ptá, proč se směje.
On mu odpoví: „To jsem zvědav, jak mi tam narvete melouna.”